Malý pes přitiskl mužovi nos na tvář a snažil se cítit teplo, které sláblo. Pak se mu v malých očích vzdouvaly opravdové slzy.
Otec zvedal ruku s úsilím a odložil ji na psí měkké srst. Jeho prsty se sotva pohybovaly, ale dotek řekl všechno. Malý bílý se nehýbal. Zůstal blízko, jako by se snažil držet čas.
Syn vzlykal, aniž by se zastavil. Byla to nejsmutnější – a nejkrásnější – scéna, jaké kdy byl svědkem. Čistá láska naplnila místnost.
Více čtěte na další stránce
