Když jsem se nedávno procházel rušnou městskou ulicí, procházel telefon a napůl si uvědomoval svět kolem sebe, upoutalo mě něco zvláštního.
N. A.
Uprostřed betonové cesty ležel malý, rozdrcený užovka obojková. Byl bez života, napůl zploštělý, jeho nazelenalé tělo zkroucené tak, že se mi obracel žaludek. Lidé kolem něj procházeli, aniž by se na něj podívali. Auta projížděla, aniž by si uvědomovala, co právě někdo přejel.
A přesto jsem nemohl odtrhnout zrak. Obraz mi zůstal v paměti ještě dlouho poté, co jsem šel dál. Nebyl to jen had, ale to, co představoval. Nebyla to ojedinělá událost.
