Na svém dvoře jsem prozkoumal něco velmi zvláštního.
Na první pohled to vypadalo jako dlouhé, vinuté lano ležící na trávě, jako by ho někdo schválně upustil. Pak jsem si ale pomyslel: „Co když je to had?!“ Srdce mi začalo bušit jako o závod.
Okamžitě jsem popadl telefon, vyfotil to a nadšeně jsem se začal přibližovat. Každý krok mi ztuhl; pomyšlení na něco nebezpečného bylo hrozné.
Když jsem se dostal dostatečně blízko, abych se podíval, zmocnila mě hrůza. Žádné lano tam nebylo. Ani to nebyl had. Přede mnou se plazil pomalu se pohybující zástup asi 150 housenek, které jsem konečně spočítal!
